VIVA BARCELONA

Na cestách
Narozdíl od zbytečností, které se nám do našeho malého bytu beztak nevejdou, cestování není nikdy dost, a tak jsme si k našemu dvouletému výročí nadělili výlet do jiné země. Při rozhodování, kam to vlastně bude, jsme si stanovili jedno důležité kritérium: musí tam být lepší počasí než v Dublinu. Touhle podmínkou jsme tedy vyřadili severní polární kruh, případně Sibiř. No, zkrátím to. Předpověď slibující slunečno a 18 stupňů, dobré jídlo, pití, levné ubytovaní, krásné památky, tohle všechno nás přesvědčilo o koupi letenek do hlavního města Katalánska – Barcelona.
O několik dní později se v Barceloně rozostřilil spor o nezávislost Katalánska, což mě trošku znepokojilo a ještě víc, když jsem na internetu zhlédla celkem radikální zásahy španělské policie. Ve výsledku bychom si však ani ničeho nevšimli, nebýt všude visících katalánských vlajek.
Do Barcelony jsme letěli v pátek pozdě odpoledne a návrat byl naplánován na nedělní noc. Měli jsme tedy celé dva dny na prozkoumání hlavního města Katalánska, což se ukázalo jako naprosto nedostačující čas. Barcelona je plná krásné architektury, velkého počtu památek, parků, trhů,.. a v neposlední řadě taky restaurací/kaváren s výborným jídlem (a sangrií), a to se prostě nedá všechno stihnout. I tak jsme to ale nevzdávali a pokusili se vidět co nejvíc z Barcelony, co to šlo.
Jako první jsme si to namířili k nejznámější památce – Sagrada Família, rozestavěný chrám, který čeká na své dokončení od roku 1882. Vzhledem k zmíněné časové tísni, jsme se však dovnitř nevydali. Před chrámem stály houfy turistů a my jsme toho chtěli stihnout mnohem víc. Vydali jsme se tedy dál a to na La Rambla. Promenáda dlouhá něco málo přes jeden kilometr spojující náměstí Katalánska a Kolumbův památník. Nachází se na ní trhy, restaurace, lidé vystavující obrazy, živé sochy a podobně. V létě roku 2017 se lidem bohužel zapsala do paměti ve spojitosti s teroristickým útokem.
Od památníku Kryštofa Kolomba je to už jen kousek k pláži. Byla sice plná lidí, ale i tak jsme ji nemohli vynechat (teda spíš já :)). Poslední zastávkou před vyhlášeným tapas barem byla tržnice La Boqueria, která se nachází na zmíněné La Rambla. Jedná se o nejstarší tržiště tohoto typu v Barceloně. Podle všeho se jeho historie datuje až do roku 1215. V La Boqueria můžete nalézt cokoli vás napadne týkající se jídla. Od masa, mořských plodů, uzenin, sýrů až po ovoce, zeleninu a sladké pochutiny. Zároveň se tam nachází stánky, kde připravují jídlo k přímé konzumaci jako např. tapas, obložené housky apod. Za celý den jsme nachodili 20 km, takže byl akorát nejvyšší čas zaplout do restaurace na dobré jídlo a typickou sangrii.
Na neděli jsme měli naplánovaný pouze Park Guell, který se nachází na svahu hory Turó del Carmel. Jedná se o rozlehlý park navržený Antoni Gaudím na zakázku průmyslníka a mecenáče Eusebi Guella na počátku 20. století. Celý park je v podstatě rozdělený na dvě části – vnitřní placenou (8€), kde se nachází ty nejvzácnější skvosty s mozaikami a vnější část s volným vstupem, kde se jsou také některé architektonické prvky, ale hlavně na samém vrcholu kopce se nachází výhled na celou Barcelonu.
Ve zbývajícím čase jsme se vrátili do centra Barcelony, odkud nám stejně jel autobus na letiště, a vydali jsme se ještě k Casa Mila a Casa Batllo, budovy také navržené slavným architektem Antoni Gaudím.
Dva dny nám rychle utekly, ale myslím, že jsme náš čas využili nejlíp, jak to jen šlo. Kultura, architektura, gastronomie… vše na jedničku. Místní lidé jsou velmi milí a, i přesto, že anglicky příliš neumí, jsou vstřícní a ochotní pomoci. Barcelona se po tomto víkendu zařadila mezi mé nejoblíbenější metropole, kam se určitě někdy vrátím.
        
   

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply