Tři věci, které bych ráda znala před rozhodnutím žít v zahraničí

Myšlenky
1. Bude se vám stýskat
Nějaký čas si to nebudete připouštět a zvláštní pocity v břiše budete nenápadně ignorovat, ale později si stejně připustíte, že se vám opravdu stýská. Po rodině, přátelích, oblíbených místech. Jedná se o ty části našich životů, které nově navázaná přátelství ani objevená (překrásná) místa, (natož vyšší cifra na výplatní pásce) nemohou za žádných okolností nahradit. V tento moment bych ráda zapěla ódu na Facebook, Whatsapp a další „neřesti“ dnešní doby, díky nimž jsou právě ty těžký okamžiky o mnoho stravitelnější.
2. K životu potřebujete mnohem méně (materiálních) věcí, než kolik jste si mysleli
Pokud se rozhodnete strávit delší čas v jiné zemi, jste nuceni svůj dosavadní život sbalit do nejlépe jednoho kufru. Celé se to zdá jako nesplnitelný úkol a předem prohraný boj, ale už při třídění své skříně a dalších osobních věcí vlastně přijedete na to, že máte neuvěřitelné množství zbytečností. Holky a „tohle prostě musím mít“ je kapitola sama o sobě. Já vyřadila několik krabic oblečení, které by se daly zařadit do kategorií:
i. až zhubnu
ii. až na to přijde vhodný čas
iii. až na (ten průhledný top s třpytkami) to sesbírám odvahu.
Všechny tyhle kategorie ale bohužel spadají do složky N-I-K-D-Y.
Osobně jsem si z těch nekonečných hodin přehrabování a třídění něco odnesla. Nekupuji si zbytečné věci (většinou ?) a než si něco pořídím, tak si vzpomenu na taťku a jeho oblíbené: „Nekupuj žádný ptákoviny.“
3. Po tradičním českém jídle se vám stýskat nebude (nemůže)
Kolikrát jsem si před odjezdem poslechla: „Pořádně se najez, tohle tam mít nebudeš.“ S radostí jsem se ubezpečila, že české jídlo mi nechybí a ne proto, že bych zanevřela na naši (těžko stravitelnou) dobrou českou kuchyni. Protože svět se stává víc a víc propojeným a my nežijeme v jeskyni v hlubokých lesích, mohu na české potraviny vesele narazit v klasických obchodních řetězcích (Lidl – správná volba), polských/ českých obchodech, případně si mohu nechat poslat balíček přímo z Čech. V kritických situacích abstinenčních příznaků mohu navštívit jednu ze dvou česko-slovenských restaurací přímo v centru Dublinu a dopřát si smažák či sladké zelí (ne v kombinaci ?). A pak taky (upozornění: přichází moudro na závěr) „Nežijeme pro to, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili.“

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply