Jižní Portugalsko v kostce

Na cestách

Ke konci ledna jsme začali vybírat, kam bychom se mohli jet podívat (jakože k mým narozeninám). Neměli jsme žádnou jasnou představu. Jedinou podmínkou opět bylo, že zamíříme do jižní části Evropy. Low cost rozpočet nás samozřejmě zavedl na stránky Ryanair, kde nám do oka padlo Portugalsko. Faro? O tom městě jsem v životě neslyšela, takže jsme to hodili do googlu. Hmm.. pěkný, u moře, sluníčko.. to berem. Abychom nic neriskovali (co se hezkého počasí týká), tak jsme letenky zabookovali na začátek března. Nemohli jsme se však mýlit víc.

Na tento týden připadlo nejhorší počasí snad v celé Evropě. Minimálně tu v Irsku tu nic takového nepamatují od roku 1982!! Napadl sníh a to v podstatě stačí k paralizaci celé země (na fotografie z letošní sněhové kalamity se můžete podívat tu). Nikdo tu nevlastní zimní pneumatiky, jestli tu mají odhrnovače sněhu, tak jsou neviditelný. Školy zavřené, MHD nejezdilo, obchody zavřené, do práce jsme nešli 3 dny, ale hlavně (!!) začali rušit velký počet letů. Letadlo mělo odletět v 7.10 ráno. Taxi objednané na 4.30 prostě nepřijelo a žádná jiná společnost jej nebyla schopna poslat. Já ale rozhodně nic nevzdávám.

Rozhodla jsem, že na letiště teda půjdem pěšky (10 km). Přála bych vám vidět výraz mýho kluka, ale i přesto se nezmohl na protest, a tak jsme vyrazili. Nevím, kde se tam vzal, ale hned v druhé ulici nám naproti jel Diego. Ještě jsme teda nevěděli, že to je Diego, s kterým jdem příští týden na pivo. To jsme si dohodli, až když byl v podstatě donucen nám zastavit (došlo mi, že 10km v teniskách ve sněhu je celkem dálka). A prej, že jo, že nás vezme, žádnej problém. Vlna štěstí se mi začala rozlévat po těle.

To jsem ale ještě netušila, že let bude mít čtyři hodiny zpoždění a skoro tři z toho si odsedíme v letadle napnutý jak struny, jestli vůbec vyrazíme. Ale nakonec přeci jsme se odlepili od země a odjeli z ledovýho království. Nahromaděný stres jsem uvolnila významným všelékem (čti víno) přímo na palubě. Pomohl.

Fotka uživatele Lenka Chmelíková.

Faro

Faro

A jaké vlastně Portugalsko je a co mě překvapilo?

1. Angličtina

Snad všichni Portugalci umí anglicky. A dobře. Jediný člověk, na kterého jsme narazili a neuměl anglicky, byl policista, ale zase uměl plynule francouzsky (#impressed).  A k tomu všemu jim v televizi běží filmy v originálech s portugalskými titulky. Vím, že je to hodně turistická oblast, a tak nějak se to od nich očekává, ale v porovnání s jinými zeměmi prostě válí (Ehm Francie ehm ehm).

2. Levný a dobrý alkohol

Ok, k tomuhle bodu jsme přešli celkem rychle, ale nemůžu ho vynechat.V portugalském supermarketu můžete sehnat opravdu dobré víno do 5 eur a skleničku v restauraci dostanete za přibližně 2.80 eur. Moje srdce si získalo Portské víno (neboj, brzy se pro tebe vrátím).

Fotka uživatele Lenka Chmelíková.

3. Pomerančovník kam se podíváš

Na každém rohu (alespoň co se Fara a Albufeiry – města, co jsme navštívili, týká) roste pomerančovník.

Faro

4. Vítr

Jeden kamarád se smál, když jsem mu řekla, že si beru plavky. „Hele, tam celkem fouká.“ Vždyt žiju v Irsku, na mě si nějakej jižanskej větřík nepříjde. Teď už chápu, proč se smál. Od oceánu opravdu fouká tak silný vítr, že i přes to, že bylo přibližně 18 stupňů, jsem byla vděčná za svou zimní péřovou bundu.

5. Azulejo

Jestli pro portugalskou architekturu něco typického, tak to jsou azulejos. Čtvercová, jednostranně glazovaná keramická kachlička s barevnou výzdobou. Zdobí téměř každý dům.

Faro Azulejo

Ochutnali jsme jen malý kousek ze země, která si určitě zaslouží víc pozornosti. Porto, Lisabon a další místa mě ještě čekají.

Doufám, že jsem vás alespon trošku navnadila na cestu na Pyrenejský poloostrov.

Faro

Faro

Albufeira

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply