Jak mě změnil život v zahraničí.

Myšlenky

 S odstupem času mohu říct, že než jsem zvedla zadek a s jedním kufrem opustila Čechy (na původně plánovaných pár měsíců), stádium mé dospělosti bylo, řekněme, na středním vývojovém stupni a moje představa o světě byla taková ošizená limitovaná edice. Člověk žije druhým rokem v Praze a nabyje dojmu, že už je hotovej, tzn. dopečenej člověk, který to má v hlavě srovnaný a ví, alespoň tak nějak přibližně, co od života očekávat a co spíš ne, což evidentně nebyl můj případ. Neříkám, že teďka tím dopečeným dospělým člověkem jsem, ale v ledasčem jsem se změnila. Osobně doufám, že k tomu lepšímu.

1 Samostatnost

Nová země, nové město, jiná pravidla a ty vám nikdo z vašich přátel, známých, rodinných příslušníků neřekne, ani nevysvětlí. Není totiž nikdo, kdo by je znal. Všechno si musíš zjistit sama – vygooglit, zeptat se, případně zkusit a doufat, že to projde. Není tu mamka, aby mi poradila, co si mám vzít, když mě bolí tohle nebo tamhle to. Ani taťka, aby mi vyměnil duši u kola nebo zaspároval kachličky v koupelně. Jak jsem slyšela nedávno v rádiu od jednoho „coache“: Jediná ruka,která ti pomůže, je ta na konci tvý paže.

2 Nakládání s penězi

„Ty jo, Erasmus… tak to je to asi samá party.“ Ehm, jojo, pokud si nevyrazíte na Erasmus do Dublinu, kde Vás taková party může stát normální týdenní rozpočet a černý svědomí do konce měsíce. Připočti k tomu grant od školy, který bych já spíš nevděčně nazvala Na-aby-se-neřeklo, který vám maximálně pokryje náklady na ubytování a vyjde ti z toho Kurz jak hospodařit s penězi, když je nemáš.

3 Tolerance

Dublin je neuvěřitelný místo, co se týká počtu národností, se kterými se tu můžeme setkat. Najdete tu snad totiž lidi ze všech možných koutů světa. To znamená setkání s odlišnými kulturami, náboženstvími, zvyky, tradicemi, gastronomií… A při poznání všech těch různých kultur jsem zjistila, že všechno není tak, jak si to u nás někteří vykládají, tedy blbý nebo v některých případech „prostě divný.“ Je to jenom jiný, a to se u nás moc nenosí. Život tu mě naučil, že lidi jsou různí, ale to, odkud jsme, nás ještě nedělá dobrým nebo špatným člověkem, ti jsou totiž všude.

4 Nenakupování zbytečností

O tom jsem se již zmiňovala v jednom z předchozích článků. Není to prostě kam dát a navíc, pořád tak nějak přemýšlím, jak já to vlastně všechno sbalím, až se vydám domů. V podstatě tu žiju tak s třetinou věcí toho, s čím žila v Praze a jde to.

5 Zážitky

Tenhle bod navazuje na ten předchozí. Ty jo, teďka budu znít asi hrozně uvědoměle, ale prostě, než abych si koupila něco na sebe za 30€, tak si radši koupím letenku do Londýna nebo si zajdu na večeři s přáteli. Jak říká moje babička, to, co se naučíš a zažiješ, ti nikdo nevezme. A je to tak.

6 Loučení

Tak tohle prostě nikdy nebude v pohodě. Ale o to krásnější (intenzivnější) jsou pro mě každé návraty domů.

Žít v jiné zemi určitě není pro každého, ale pokud nad tím jen trochu uvažujete, běžte do toho. Žijeme v parádní době, kdy my vážně můžeme mít všechno, co chceme (hlavně vědět, co chtít :))

 

 

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply