Pouť do Santiaga de Compostela: Cesta je cíl

Na cestách

V mé hlavě se otočí milion a jedna myšlenka každou minutu. Zrodí se zkoumáním všeho kolem mne, pozorováním životů lidí, kteří mi jsou inspirací a nebo prostě z ničeho nic přilétnou. Spoustu z nich ani nenechám dokončit větu a přeskočím na další, několik z nich mi však v paměti zůstane a neodejde, dokud je neuskutečním. A takhle nějak to bylo i s nápadem podniknout pouť do Santiaga de Compostela. Dobře jsem věděla, že ještě nemám odvahu na to vydat se na cestu sama, proto mě bez většího přemýšlení napadlo oslovit moji kamarádku Lenku. Její kladná odpověď rozezvonila můj telefon tak rychle, že jsem nepochybovala o tom, že jsem si na cestu vybrala tu správnou. Koupily jsme letenky, sbalily batohy a vydaly se na vstříc velkým puchýřům.

Není zvykem ptát se poutníků, z jakých důvodů se na pouť vydávají. Jejich motivací mohou být velmi osobní záležitosti, které nemusí chtít sdílet s cizími lidmi. Od sportovních výzev, osobních krizích, náboženských důvodů až po úmrtí blízkého člověka, důvody mohou být opravdu různé, proto se mi nezdálo správné tuto otázku lidem pokládat. Já sama jsem na pouť vyrazila, aniž bych přemýšlela nad konkrétními důvody. Spíš než „proč“ jsem se sama sebe tázala „tak co, zvládneš to?“. Svatojakubskou pouť jsem brala jako osobní výzvu a zároveň dobrodružství, které až do prvního dne cesty mělo mlhavý tvar a nekonkrétní barvu.

Spíš než na cestě do Santiaga jsem si až po návratu domů uvědomila jednu zásadní věc. Až když jsem se vrátila do starých kolejí, pochopila jsem, že čas strávený na cestě vás přenese do úplně jiného světa – toho poutnického. Každý den na cestě je odlišný a přeci se z něj rychle stává rutina. Vstávání v šest, sbalení batohu, snídaně na cestě, šlapání, šlapání, ubytování, vyprat věci, večeře a spát. Okruh vašich starostí se zúží na to, kolik kilometrů za den máte ujít, co si kde dáte dobrého a kde složíte hlavu. Důležitější než politická situace v Čechách, jsou vaše pychýře na patě. Víc než problémy v práci, vás zajímají výhledy, ty právě odlišují jeden den od druhého a dělají jej jedinečným. Těšíte se, až dojdete do cíle, protože přeci proto jste se do toho pustili. Když už tam ale jste, tak si říkáte „už?“ a uvědomíte si, že tady nešlo o cíl, ale cestu. O cestu, na kterou se ještě mockrát přenesete ve vašich myšlenkách.

„Tak co, na co si na pouti přišla?“ Žádné spirtituální procitnutí se nekonalo, sama sebe jsem však překvapila v několika ohledech.

  • dokážu denně pochodovat 6 hodin
  • můžu spát každý den v jiné posteli
  • k životu vlastně potřebuji strašně málo věcí
  • a všechny se vejdou do jednoho batohu, který unesu na zádech

A pak taky

  • čím míň čekám, tím víc příjde
  • a lidé jsou z podstaty hodní

Carreco

A teď pro vás mám několik praktických rad, kdybyste se sami chtěli na cestu vydat.

Historie

Proč vlastně poutníci míří právě do Santiaga de Compostela? V katedrále tohoto města se podle legendy i písemných podkladů nachází ostatky sv. Jakuba – Kristova učedníka. Prestože jeho tělo bylo původně pohřbeno v Jeruzalémě, jeho ostatky byly později přeneseny na jedno pusté místo ve Španělsku. Jeho hrob s údajnými ostatky byl objeven až o několik století později, kdy na něj ukázaly hvězdy. Odtud také název města: Santiago – Jakub, Compostela – hvězdné pole, tedy Jakub v hvězdném poli. Z kostela, který byl na místě postaven, se brzy stalo poutní místo, byl přebudován na velkolepou katedrálu a kolem něj bylo postupně vybudováno celé město. První vykonaná pouť se uskutečnila již v roce 951.

Kredenciál

Kredenciál, též známý jako kredenc, slouží jako průkaz poutníka. My jsme si jej koupily za 2€ v katedrále Sé v Portu. Po cestě jej plníte razítky, které můžete získat v katedrálách, ubytovnách, ale také v kavárnách nebo restauracích. Na konci cesty tím v kanceláři Pilgrim’s Reception Office prokážete, že jste pouť zvládli a za odměnu získáte oficiální certifikát. Od toho jsme ale ještě daleko :).kredenciál

Cesta a její značení

značení Svatojakubské pouti

Momentálně existuje oficiální síť dvanácti stezek, které ke katedrále ročně dovedou desetitisíce poutníků. My jsme zvolily její portugalskou variantu (tzn. Camino Portugués) a to ze dvou prostých důvodů. Mohly jsme tak vyrazit z Porta, které jsem již dlouho plánovala navštívit a druhým důvodem byla celková vzdálenost. O proti mnohem známější španělské trase, která měří okolo 500km, ta portugalská vycházející z Porta má „pouze“ 260km, což je vzdálenost, kterou bychom za přidělených 10 dnů mohly stihnout.

značení Svatojakubské poutiObecně je trasa velmi dobře značená. Stačilo následovat žluté šipky nebo mušle hřebenatky, které jsou již od středověku symbolem této poutě. Žádná speciální mapa opravdu není potřeba. Několikrát se nám sice stalo, že jsme sešly z cesty, to jsme pak využily Google Maps nebo tamní obyvatele, kteří nám rádi poradili.

Také jsme brzy zjistily, že poutníci se mezi s sebou zdraví portugalsky Bom Caminho nebo španělsky Buen Camino v závislosti na tom, kde se nachází.

Ubytování

Přibližně každých 15 až 20km se nachází takzvané albergues, ubytovny  určené primárně pro poutníky. A proto pouze ti, kteří se prokážou kredenciálem tu mohou složit hlavu.

Tyto ubytovny jsou zřizované městem a jedna noc stojí 6-8€. Je třeba mít na paměti, že albergues jsou zařízené velmi skromně. Kuchyni tam najdete, nádobí už většinou ne. Spacák nebo něco na přikrytí musíte mít vlastní, protože k dispozici máte pouze postel jako takovou a někdy jako bonus dostanete polštářek. Na druhou stranu musím říct, že albergues bývají dobře udržované, bývá tam čisto a poutníci jsou zdvořilí. Uklízí po sobě a respektují ostatní. I přesto tedy, že se na pokoji někdy nacházelo až 40 poutníků, jsem se vždycky dobře vyspala.

Albergues otevírají své dveře ve 13 nebo 14 hodin odpoledne a do 8 ráno musí být všichni pryč, aby se stihla připravit pro další várku poutníků.

albergue

albergue

Místo si dopředu zarezervovat nelze, tyto ubytovny totiž fungují na principu, kdo dřív příjde, ten má kde spát. Tomu jsme nevěřily do chvíle, kdy na nás opravdu místo nezbylo a musely jsme spát venku. Ze spaní kousek od moře se ale nakonec vyklubal jeden z nejlepších zážitků. Několikrát jsme také využily klasických hostelů/penzionků, kde se cena za jednu noc pohybuje okolo 15€. Nejkrásnější hostel, ve kterém jsme přenocovaly, se jmenuje Casa do Sardão a nachází se ve městě Carreco. Zatímco my jsme se koupaly v bazénu s výhledem na moře, kolem nás se pásli koně, ovce a kozy. Tak tam já bych klidně strávila celou dovolenou.

Naše cesta

Portugalská cesta má dvě varianty – pobřežní a vnitrozemní. Jako milovnice moří a oceánů jsme samozřejmě zvolily tu první možnost.

Camino nepředstavuje žádný závod, každý si zvolí své tempo. My jsme věděly, že denně musíme ujít v průměru 25km, abychom stihly dojít do cíle. Byly dny kdy jsme ušly 35km a nebo naopak pouhých 8km, to když Léňu schvátil úpal. Ten byl bohužel později nahrazen nepříjemným kašlem, což byl taky důvod, proč jsme jednu etapu ujely vlakem. Celkově jsme tak ušly přibližně 230 z celkových 260km.

  1. Porto – Vila do Conde
  2. Vila do Conde – Marinhas
  3. Marinhas – Carreco
  4. Carreco – Vila Praia de Ancora
  5. Vila Praia de Ancora – Vila Nova de Cerveira
  6. Vila Nova de Cerveira – Tui (zde najdete další skvělý hostel Ideas Pelegrinas)
  7. Tui – Redondela
  8. Redondela – Pontevedra
  9. z Pontevedra do Pontecesures jsme se kvůli nemoci musely přesunout vlakem
  10. Pontecesures – Santiago de Compostela

Co s sebou

Než jsem se začala připravovat na cestu, zhlédla jsem asi desítku videí na youtube a přečetla několik článků lidí, kteří už cestu podnikli. Snažila jsem se vyhnout chybám, na které ochotně upozorňovali a použila selský rozum. Že méně je více, totiž v tomto případě platí trojnásob. Kromě oblečení, spacáku, hygieny a dalších věcí se také do batohu musí vejít na jídlo a pití, které si pro daný den rovněž musíte nést v batohu. Celková váha vašeho zavazadla by podle rad zkušených cestovatelů neměla překročit 10% vaší váhy.

Neskromně se přiznávám, že jsem si batoh sbalila opravdu dobře. Nic navíc jsem nenesla, všechno jsem použila a zároveň mi nic nechybělo. Kdybych si na cestu vydávala zítra znovu, batoh si připravím si úplně stejně.

svatojakubská pouťCo si na cestu zabalit záleží hlavně na tom, kdy se na ni vydáváte. My jsme vyrážely na konci července, takže můj seznam je spíš taková letní verze a rozhodně se od té zimní bude lišit.

  • batoh: Osprey Fairpoint 40L  – Je tzn. carry-on, můžete si ho tedy vzít do letadla jako příruční zavazadlo.
  • spacák: Zvolila jsem obyčejný za pár eur. Letěli jsme v létě, takže nebylo potřeba víc investovat.
  • hygiena: kartáček, zubní pasta (cestovní balení), hřeben, tuhý šampon a mýdlo 2v1 (jak si ho vyrobit najdete zde), kokosový olej v malé nádobě (používám místo krému), deodorant opět v malé nádobě (návod na výrobu zde), opalovací krém, čistící gel na obličej, žiletka
  • mýdlo na praní: Téměř každý večer jsme si přepíraly oblečení a i když jsem tohle mýdlo původně přibalit nechtěla (zdálo se mi jak zbytečnost), byla jsem za něj nakonec vděčná.
  • 1x tílko
  • 2x tričko s krátkým rukávem
  • 1x termo tričko s dlouhým rukávem
  • 2x kraťasy
  • 1x tříčtvrťáky
  • 1x dlouhé legíny
  • 1x mikina 
  • 1x šusťáková bunda s kapucí
  • botasky na běhání: Většinu času se jde po jednoduchém terénu, takže těžké trekové boty by byly spíš na obtíž.
  • sandále
  • žabky (na ubytovnu pro uvolnění nohou a také do sprchy)
  • rychloschnoucí ručník (Decathlon)
  • 4x kalhotky
  • 3x ponožky
  • plavky
  • pláštěnka na mě a na batoh
  • nabíječka na telefon
  • čtečka (přečetla jsem za celou dobu dvě knížky)
  • papírové kapesníky
  • klobouk
  • špunty do uší (absolutní nezbytnost, pokud se chystáte spát na ubytovnách a v hostelech)
  • dioptrické a sluneční brýle + 1x pouzdro
  • obinadlo
  • nurofen, oční kapky a náplasti!! 
  • 6 müsli tyčinek (na začátek)
  • láhev na vodu
  • 2 igelitové pytlíky na špinavé prádlo
  • plastový příbor
  • čelenka na vlasy

Spousta poutníků, co jsme potkaly, měli trekové hole. Ty jsem jim, pravda, první tři dny, než si moje kyčle zvykly na tu zátěž, hodně záviděla.

CENA

A kolik vás toto dobrodružství může stát peněz? S mírným odstupem času musím přiznat, že má původní představa byla celkem naivní. V jednom ze článků jsem si přečetla, že noc v albergue stojí 6€. Vynásobila jsem to tedy 10, připočítala nějaké to jídlo, které by nemělo stát víc než v Čechách a dostala se na částku 150€ (bez letenky).  Hahaha, řeklo by mé poutnické já. Několikrát se stalo, že na nás v albergue nevyšlo místo, takže jsme musely zavítat do dražších hostelů. Nehledě na to, že není možné tělo neustále zásobovat pečivem a sýry. Na pořádné jídlo prostě sem tam jít musíte.

Uvedené ceny jsou přibližné a počítané na jednu osobu, konkrétně mě. 

Letenka

Pocítily jsme nevýhody cestování v létě. Ceny letenek jsou směšně (nebo spíš smutně) vysoké, ale nedá se nic dělat.

220€ (Dublin-Porto-Dublin)

Ubytování

Několikrát se nám poštěstilo spát v albergue, párkrát v hostelu a jednou venku.

110€

Jídlo

Denně jsme si kupovaly jídlo v supermarketech, po cestě si rády dopřály ionťák ve formě Super Bocku (typické pivo) a v podstatě ani jeden den jsme se neochudily o dávku kofeinu v typické místní kavárně. V průměru jsem denně utratila přibližně 10-12€, tedy celkem 120€. 

Doprava

Jízdenka na metro, které vás dopraví na letiště 2,60€

Cesta ze Santiaga de Compostely do Porta zpátky nás jednu vyšla na 35€.

Poutnické menu v Portugalsku za 6€

 

Ať se cestu vydáte v létě nebo v zimě, sami nebo s někým, přeji vám, abyste se těšili z toho dobrého, co vám cesta přinese a to ostatní brali sportovně a s humorem.

Lenka

Na závěr s vámi budu sdílet ještě pár fotek.

Cesty byly všelijaké:

Santiago de Compostela

Santiago de Compostela

Počasí jakbysmet:

Nikdy nebudu litovat, že jsem pouť nepodnikla sama nebo snad s někým jiným 🙂 

svatojakubská pouť

V cíli!

Leni, promiň, já ji mám prostě nejradši 🙂

 

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply